ENCYKLOPEDIE

Prirodainfo.cz  >  Encyklopedie >  Savci  >  Hmyzožravci  >  Rejsek obecný

FOTOGRAFIE ŽIVOČICHA

ZVUKY ŽIVOČICHA

LOKALITY VÝSKYTU ŽIVOČICHA

ČLÁNKY

POZOROVÁNÍ ŽIVOČICHA

číslo :3004.00
řád :Hmyzožravci
čeleď :Rejskovití
rod :Rejsek
druh :

Rejsek obecný

vědecký název :Sorex araneus
výskyt :Kromě Pyrenejského poloostrova, Irska, Islandu a velké části Francie žije v celé Evropě, dále v Asii až po střední Sibiř (jezero Bajkal). Jde o typicky lesní druh, snadno se přizpůsobující měnícím se podmínkám prostředí.
výskyt v ČR :Všude od nížin po vrcholky hor (včetně Sněžky).
popis :Jeden z našich nejběžnějších drobných savců vůbec. Mezi rejskovitými dosahuje střední velikosti a pro správné určení je důležité jeho celkově hnědé zbarvení srsti, přičemž na hřbetě bývá tmavší než vespod (zvláště u starších jedinců má až hnědočerný odstín). Také ocas je naspodu světlejší než svrchu; odpovídá 50-70 % délky těla, pouze u starých jedinců se vlivem odírání nápadně zkracuje. Drobné ušní boltce jsou zcela skryté v srsti (jejich velikost se neměří).
způsob života :Nejhojnější je v lužních a podhorských listnatých a smíšených lesích, horských smrčinách, na vlhčích loukách, rašeliništích a na březích vodních toků. Najdeme ho běžně i v bezlesé krajině, kulturní stepi a v okolí lidských sídel, jedině ve velkých městech obvykle chybí. Aktivuje sice ve dne i v noci, ale v přírodě se ho podaří spatřit málokdy (stejně jako jiné rejsky), zpravidla najdeme jen uhynulé jedince na cestách a silnicích nebo uslyšíme jeho písklavý hlas. Většinu doby (až 80 %) totiž tráví v hustém podrostu nebo v norách, které si hrabe nehluboko pod povrchem pomocí předních končetin. Ještě raději využívá opuštěných chodeb hlodavců. Pohybuje se rychle a čile, snadno šplhá po zídkách, pařezech i keřích. Pohyblivým rypáčkem neustále pátrá po potravě, kterou tvoří hlavně bezobratlí žijící v hrabance a povrchových vrstvách půdy (různí červi, žížaly, dospělci a larvy hmyzu, slimáci apod.). Kořist „odhalí" až do hloubky 12 cm. Příležitostně se živí mršinami, v malé míře i semeny. Denně zkonzumuje množství potravy odpovídající 80-90 % jeho tělesné hmotnosti (u kojících samic až 150 %). Vzhledem k rychlému metabolismu nedokáže hladovět déle než 2-3 hodiny. Krátká, přibližně dvouhodinová období klidu tráví nejčastěji v hnízdě - kulovité stavbě ze suché trávy, listí a mechu, umístěné pod zemí nebo i na povrchu v trávě či ve starém pařezu. V něm také samice odchovávají mláďata, samci se o potomstvo nestarají. Doba březosti trvá nejčastěji 3 týdny a ve vrhu bývá 4-7 (1-10) mláďat. V našich podmínkách se rodí první mláďata v polovině května. Malí rejskové váží při narození asi 0,4 g. Teprve koncem třetího týdne života prohlédnou a ve stáří 22-25 dní (tzn. nejdříve začátkem června) poprvé opouštějí hnízdo. Pohlavně dospívají zpravidla až po přezimování. Samice může mít během sezóny dva, snad i tři vrhy. Nejpozději koncem následujícího vegetačního období přezimující jedinci vymírají, takže se v přírodě dožívají nanejvýš 15-18 měsíců. Velká část jich ovšem zahyne během zimy a jarního tání sněhu, které jsou pro drobné savce všeobecně nejhorším obdobím. Vzhledem k malé velikosti je rejsek obecný dost pohyblivý a přebíhá až na vzdálenosti stovek metrů. S výjimkou období rozmnožování žije samotářsky na ploše 200-800 m2, samci obývají větší území než samice. Podle úživnosti prostředí kolísá početnost druhu mezi 1-45 (100) ex./ha a mění se také rok od roku, avšak výkyvy nejsou tak výrazné jako u hrabošů. Jako jiné druhy rejsků využívá k dorozumívání a orientaci (echolokaci) i ultrazvukové signály.
rozšíření v ČR :5 - zcela běžný
hmotnost těla (G) :4,5-13 g
délka těla (LC) :60-80 mm
délka ocasu (LCd) :35-50 mm
délka zadního chodidla : (LTp)11,8-13,5 mm
výška ušního boltce (LA) :-
délka předloktí (LAt) :-
výška ušního víčka - tragu : (LT)-
výška v kohoutku (AC) :-
poznámka :Rejsek západoevropský (S. coronatus) je od rejska obecného na první pohled k nerozeznání, i když se někdy zdá být menší a na hřbetě tmavěji (sytě hnědočerně) zbarvený, ale spoléhat na to nelze stejně jako na tělesné rozměry. Jediným vodítkem (pomineme-li chromozomy) mohou být drobné rozdíly ve stavbě a velikostních proporcích dolní čelisti. Na části západní Evropy (Benelux, Francie, část Španělska, Švýcarska a Německa) nahrazuje rejska obecného, u nás zjištěn nebyl, nejbližší známé nálezy (okolí Erfurtu) leží asi 150 km od našich západních hranic.



Sponzor stránek