ENCYKLOPEDIE

Prirodainfo.cz  >  Encyklopedie >  Savci  >  Hmyzožravci  >  Bělozubka šedá

FOTOGRAFIE ŽIVOČICHA

ZVUKY ŽIVOČICHA

LOKALITY VÝSKYTU ŽIVOČICHA

ČLÁNKY

POZOROVÁNÍ ŽIVOČICHA

číslo :3010.00
řád :Hmyzožravci
čeleď :Rejskovití
rod :Bělozubka
druh :

Bělozubka šedá

vědecký název :Crocidura suaveolens
výskyt :Obývá velké území od severní Afriky přes značnou část střední a jižní Evropy i střední Asii až po Koreu, Tchaj-wan a severovýchodní oblasti Číny.
výskyt v ČR :Vyskytuje se prakticky na celém území.
popis :Od rejsků a rejsců se bělozubky liší hlavně osrstěním ocasu, na kterém jim kromě krátké přiléhavé srsti ještě řídce vyrůstají delší a odstávající chlupy, dobře patrné zejména v proti světle. Vedle toho mají bělozubky i větší ušní boltce. Jméno dostaly podle zubů, které jsou na rozdíl od červeně pigmentovaného chrupu rejsků a rejsců bílé. Tělesnou velikostí se bělozubka šedá řadí k menším druhům rejskovitých. Na rozdíl od příbuzné bělozubky bělobřiché nemá spodní část těla výrazněji světlou. Na hřbetě sice převládá podobný hnědý nebo šedohnědý odstín, avšak břicho je šedavé, a někdy i tmavší, bez výrazného přechodu na bocích. Světlejší ocas je u kořene viditelně zesílený. Starší název: rejsek domácí.
způsob života :Běžnější je v teplých nížinách a pahorkatinách, kde osídluje zejména zahrady, pole, parky, křoviny a stanoviště lesostepního charakteru, zejména v krasových oblastech. Nejspolehlivěji ji však zastihneme v bezprostředním okolí obytných a hlavně hospodářských budov. Díky tomuto tzv. synantropnímu způsobu života se šíří i do horských oblastí (byla kdysi zjištěna i v boudách na vrcholu Sněžky v 1602 m n. m.). Na nová místa migruje v letním období často podél potoků (zejména mladí jedinci). V prostředí velkých měst je bezesporu nejhojnějším hmyzožravcem, nahrazuje zde obvykle chybějícího rejska obecného. Značnou přizpůsobivost bělozubky šedé k rozmanitým životním podmínkám podmiňuje zejména malá náročnost na složení potravy. Převládají v ní plži, larvy i dospělci různého hmyzu, brouci, žížaly a korýši, avšak jídelníček se místně i sezónně podle nabídky mění. Denní dávka odpovídá přibližně hmotnosti jedince. Podobně jako ostatní rejskovití, i bělozubky často pijí. Jsou hodně čilé a hnízdo opouštějí ve dne i v noci. Samci, kteří jsou mnohem pohyblivější než samice, se od trvalých úkrytů vzdalují do okruhu 50 m. Doba březosti obvykle trvá 26-27 dní a rozmnožování probíhá při dvou vrzích jedné samice ročně od dubna do srpna až září. Velikost vrhu se pohybuje od 2 do 4 (1-6) mláďat, která při narození váží asi 0,5 g. Přibližně 10. den života se jim tělo pokryje srstí a v tomtéž období se i otevírají oči. Ve stáří 12-13 dní mláďata poprvé opouštějí hnízdo. Zpočátku se jedná jen o krátké výlety, které samice obvykle přeruší přenesením mláďat zpět do úkrytu. Kromě toho bělozubky využívají ještě druhý, pro ně zcela typický způsob transportu - karavanu. Jedno mládě se zachytí za kořen ocasu samice a stejně se připojí ostatní mláďata ke svým sourozencům. Drží se navzájem tak pevně, že se samicí lze někdy zvednout i celý řetěz mláďat. Ani bělozubka šedá v přírodě nepřežívá druhou zimu, v zajetí dosahuje nejvyššího věku 2 let.
rozšíření v ČR :4 - místy běžný
hmotnost těla (G) :3-8 g
délka těla (LC) :55-70 mm
délka ocasu (LCd) :25-34 mm
délka zadního chodidla : (LTp)10-12 mm
výška ušního boltce (LA) :-
délka předloktí (LAt) :-
výška ušního víčka - tragu : (LT)-
výška v kohoutku (AC) :-
poznámka :Ve starších publikacích o našich savcích je uváděna i bělozubka tmavá (C. russula). Zbarvením se podobá bělozubce šedé, zejména nevýrazným zbarvením na bocích, ale velikostí odpovídá bělozubce bělobřiché (LC 60-83 mm) a ocas obvykle přesahuje polovinu délky těla (LCd 40-53 mm). Délka zadního chodidla se pohybuje mezi 12-14,5 mm a hmotnost těla kolísá v rozmezí 7-13 g. Výskyt tohoto druhu na našem území ve skutečnosti dosud prokázaný není, a proto jej do naší fauny nepočítáme (starší údaje vznikly zřejmě záměnou s bělozubkou šedou nebo špatnou nomenklaturou). Nutno však podotknout, že případné nálezy bělozubky tmavé zcela vyloučené nejsou (zejména v západním pohraničí), neboť ve východních územích SRN je uváděna z míst vzdálených pouhých 40-50 km od našich hranic. Celkový areál rozšíření této bělozubky zahrnuje kromě západní a jihozápadní Evropy (Německo až Španělsko) rovněž severní Afriku, Malou Asii a Blízký východ.



Sponzor stránek