ENCYKLOPEDIE

Prirodainfo.cz  >  Encyklopedie >  Savci  >  Letouni  >  Netopýr vousatý

FOTOGRAFIE ŽIVOČICHA

ZVUKY ŽIVOČICHA

LOKALITY VÝSKYTU ŽIVOČICHA

ČLÁNKY

POZOROVÁNÍ ŽIVOČICHA

číslo :3014.00
řád :Letouni
čeleď :Netopýrovití
rod :Netopýr
druh :

Netopýr vousatý

vědecký název :Myotis mystacinus
výskyt :Je představitelem celé skupiny vzájemně podobných forem, z nichž mnohé zřejmě představují samostatné druhy - obrovská oblast rozšíření této skupiny sahá od západní Evropy po Japonsko a od polárního kruhu po Zadní Indii a Indočínu. Pomineme-li netopýra Brandtova, odlišeného již v roce 1970, obývají Evropu tři druhy této skupiny -n. Kuzjakinův (jihovýchodní Evropa jižně od Alp), n. menší a konečně vlastní n. vousatý, který osídluje celou kontinentální Evropu s výjimkou severního Skotska, severní Skandinávie a ostrovů ve Středomoří.
výskyt v ČR :Jeden z poměrně vzácných druhů, častěji nalézaný pouze v některých podhorských a horských oblastech, ve kterých vystupuje až k horní hranici lesa (Jeseníky, Krkonoše, Českomoravská vysočina). V nižších polohách dává - na rozdíl od netopýra Brandtova - přednost členité, otevřené až polootevřené krajině s parky, menšími plochami lesů a s dostatkem vodních ploch (jihočeské rybničné pánve); jsou ovšem známé nálezy i z centra Prahy a jiných měst.
popis :Jeden z našich nejmenších netopýrů. Od předchozích druhů rodu Myotis se liší i tvarem boltců -jsou poměrně krátké a zřetelně zahrocené, tragus dosahuje pouze do poloviny jejich výšky a zářez na zadním okraji boltce probíhá zhruba v úrovni poloviny výšky tragu, nikdy jej nepřesahuje, a také není tak ostrý jako u netopýra brvitého. Od podobného netopýra vodního se liší připojením křídelní blány při základu vnějšího prstu i tím, že při zimování nesklápí boltce dozadu. Stejně velké druhy rodu Pipistrellus mají epiblemu, odlišný tvar boltce a tragu i výrazně hnědší zbarvení. Netopýr vousatý má boltce i létací blány hnědočerné, srst na hřbetě černohnědou s nádechem do zlatová a na břiše světle šedou. U mláďat jsou světlejší odstíny méně výrazné. Skutečným problémem však může být odlišení od netopýra Brandtova, a zejména od nově objevených podvojných druhů - netopýra menšího (Myotis alcathoe) a netopýra Kuzjakinova (M. aurascens).
způsob života :Jako příznačný štěrbinový druh využívá na jihu především skalní úkryty, u nás takřka výlučně lidské stavby. Obvykle to bývají menší osamocená stavení v blízkosti rybníků či lesních okrajů. Letní kolonie (20-100 jedinců) i jednotliví samci vyhledávají štěrbiny mezi trámy na půdách, dutiny ve střešní krytině či za dřevěným obložením, skuliny za okenicemi apod., také se objevuje v netopýřích budkách. Většina zimních nálezů pochází z podzemních prostor, jen zřídka zde však bývá přítomen ve větším počtu (Malá Morávka, Bílá Desná). Zimuje v chladnějších částech, někdy i v místech s teplotou blízko bodu mrazu. Loví létající hmyz ve volném prostoru a okolo vegetace, zpravidla 1,5-6 m nad zemí, dosti často i nad vodní hladinou. Létá poměrně rychle s častými obraty, na jaře a na podzim vyletuje již před soumrakem. V potravě převládají menší formy létajícího hmyzu, zejména pakomáři, jepice a drobní motýli.
rozšíření v ČR :3 - méně běžný
hmotnost těla (G) :4,5-6,5 g
délka těla (LC) :35-48 mm
délka ocasu (LCd) :30-43 mm
délka zadního chodidla : (LTp)-
výška ušního boltce (LA) :12-19 mm
délka předloktí (LAt) :31-37 mm
výška ušního víčka - tragu : (LT)6,5-10 mm
výška v kohoutku (AC) :-
poznámka :Echolokace: FM 75-32 kHz s nejvyšší intenzitou na 40-50 kHz (vyhledávací fáze), při přibližovací fázi 115-35 kHz. Rytmus opakování 10-12 hlasů za sekundu. V detektoru lze hlasy zachytit na 5-20 m a zpravidla jen kratší fragment série, v heterodynickém modu slyšitelné jako slabé praskání.

Poznámka: Netopýr menší (M. alcathoe) se většinou znaků shoduje s n. vousatým, v průměru je však drobnější (G 3,6-4 g, LAt 30,5-32 mm). Spolehlivé odlišení obou druhů umožňují pouze molekulárně genetické techniky. Také echolokace je v základních rysech shodná s n. vousatým, frekvence hlasů je však v průměru vyšší - počáteční frekvence až 120 kHz, terminální 43-46 kHz. Charakteristickou odlišností je hlasité kliknutí, typické například pro n. vodního při asi 40 kHz; u tohoto druhu je však na frekvenci 52 kHz (tj. výrazně vyšší než u jiných druhů rodu). Od odlišení v r. 2001 byl jeho výskyt doložen v západní Francii, ve Švýcarsku, v Řecku, Bulharsku, Rumunsku i v severním Maďarsku a na Slovensku. Průkazný doklad z našeho území chybí, ale vzhledem k nálezům z okolních zemí je dost pravděpodobné, že bude zastižen i u nás. Ojedinělá pozorování z Balkánského poloostrova naznačují obdobný způsob života jako u předchozího druhu (jediná známá kolonie je ze stromové dutiny), zdá se, že upřednostňuje souvislé lesní porosty.



Sponzor stránek