ENCYKLOPEDIE

Prirodainfo.cz  >  Encyklopedie >  Savci  >  Letouni  >  Netopýr vodní

FOTOGRAFIE ŽIVOČICHA

ZVUKY ŽIVOČICHA

LOKALITY VÝSKYTU ŽIVOČICHA

ČLÁNKY

POZOROVÁNÍ ŽIVOČICHA

číslo :3021.00
řád :Letouni
čeleď :Netopýrovití
rod :Netopýr
druh :

Netopýr vodní

vědecký název :Myotis daubentoni
výskyt :Obývá rozsáhlý areál od západní a jižní Evropy po kontinentální Asii, chybí však na jih od Ukrajiny a Kaspického moře; na sever zasahuje k 63-64° s. š.
výskyt v ČR :Od 70. let 20. století se jeho početnost zvyšuje, dnes je jedním z nejhojnějších druhů s prakticky celoplošným výskytem; při lovu ho zastihneme téměř na každém vesnickém rybníku.
popis :Od ostatních menších zástupců rodu Myotis se liší hlavně připojením křídelní blány, která se upíná k noze až v místě patního kloubu, takže celé chodidlo zůstává volné. Boltce jsou poměrně krátké a široké, se 4-5 příčnými záhyby, netopýr je v klidu i při zimování sklápí nazad. Tragus dosahuje přibližně do poloviny výšky boltce, výraznější zářez na okraji boltce chybí. Zbarvení boltců a blan je světle hnědé, srst bývá tmavohnědá na hřbetě a hnědošedá až šedobílá na břiše. Ve zbarvení mladých jedinců jsou hnědé odstíny méně výrazné, celkově jsou mláďata tmavší. Kolem očí bývá typická větší neosrstěná plocha a jednoletá zvířata mívají ve středu dolního rtu zřetelnou tmavou tečku.
způsob života :Nejhojnější je v rybničnatých oblastech pahorkatin a nížin s členitými lesními porosty, dostatkem vodních ploch a hojností stromů s dutinami, které v létě nejčastěji využívá k úkrytu (typicky na březích vod, zpravidla nepříliš vysoko nad zemí). Tyto kolonie jsou zpravidla menší (15-50 jedinců), běžné je časté střídání a souběžné využívání více sousedních dutin. Příležitostně se také ukrývá v rozmanitých štěrbinách ve stěnách různých staveb (např. v klenutí mostů) a na budovách (včetně půdních prostor), kde tvoří i velmi početné kolonie (až 200 jedinců). Samci žijí v létě většinou jednotlivě, vcelku běžně se však objevují i v letních koloniích samic a někdy tvoří i menší, výhradně samčí kolonie (do 20 jedinců). V období podzimních přeletů vyhledává často podzemní prostory, ihned po setmění do nich mnohdy postupně přeletí celá kolonie. V podzemí, zejména ve štolách a bunkrech, také největší část populace zimuje (severně od nás se v podobných prostorách formují masová zimní seskupení - Nietoperek v Polsku až 20 000 jedinců, Růdersdorf u Berlína 3000 a Moensted v Dánsku 6000 jedinců). V našich zimovištích je dnes po netopýru velkém druhým nejhojnějším druhem. Většinou se ukrývá jednotlivě, zpravidla v dírách po vrtacích tyčích či jiných skulinách, někdy též v hromadách kamení na konci štol. V zimovištích se i páří včetně mladých zvířat před dosažením prvního roku života. Patří k přelétavým druhům, do masových zimovišť přilétá ze vzdáleností i přes 100 km. Na lov se vydává až za úplné tmy - létá poměrně rychle, 5-20 cm nad vodní hladinou, obvykle v kruzích 20-50 m a většinou víc jedinců současně. Zvláště v jarním období pak loví i mezi vegetací a v lesích. Kolem 90 % jeho kořisti tvoří pakomáři a komáři, v menším podílu se v jeho potravě objevují i jiné skupiny hmyzu, včetně larev vodního hmyzu a výjimečně i rybí potěr. Tuto kořist sbírá přímo z vodní hladiny pomocí prodloužených prstů nohou a konzumuje za letu. Nejvyšší věk doložený v zahraničí je až 40 let (u nás bylo zatím zjištěno 28 let).
rozšíření v ČR :5 - zcela běžný
hmotnost těla (G) :6-10,5 g
délka těla (LC) :36-60 mm
délka ocasu (LCd) :31-48 mm
délka zadního chodidla : (LTp)-
výška ušního boltce (LA) :11-17 mm
délka předloktí (LAt) :35-41 mm
výška ušního víčka - tragu : (LT)5-8 mm
výška v kohoutku (AC) :-
poznámka :Echolokace: Má silný, detektorem dobře slyšitelný hlas (na 20-50 m), FM 70-25 kHz s nejvyšší intenzitou okolo 40-45 kHz (v heterodynickém modu na této frekvenci hlasité klikání). Rytmus opakování je asi 13 hlasů/s, při intenzivním lovu však dosahuje až 28 hlasů/s.

Poznámka: Netopýru vodnímu se vzhledem i loveckou strategií dost podobá netopýr dlouhonohý (M. capaccinií). Je rozšířený od Japonska a východní Asie po celé Středomoří, objevuje se také v Rumunsku i Bulharsku a zastižen byl i v Rakousku, Maďarsku; jako zatoulanec by se tudíž mohl vyskytnout i u nás. Je jen o málo větší než n. vodní (LAt 39-44 mm) a má více tmavošedé zbarvení. Od ostatních druhů ho poznáme podle připojení létací blány k noze (na holeni, 3-5 mm nad patním kloubem) a hustého tmavého ochlupení holení včetně přilehlé létací blány v místě upnutí nad chodidlem. Jeho dosti početné letní kolonie (100-1000 ks) se ukrývají hlavně v jeskyních.



Sponzor stránek