ENCYKLOPEDIE

Prirodainfo.cz  >  Encyklopedie >  Savci  >  Letouni  >  Netopýr pobřežní

FOTOGRAFIE ŽIVOČICHA

ZVUKY ŽIVOČICHA

LOKALITY VÝSKYTU ŽIVOČICHA

ČLÁNKY

POZOROVÁNÍ ŽIVOČICHA

číslo :3022.00
řád :Letouni
čeleď :Netopýrovití
rod :Netopýr
druh :

Netopýr pobřežní

vědecký název :Myotis dasycneme
výskyt :Vyskytuje se od severní Francie a Holandska po západní Sibiř a Jenisej, zhruba v pásu mezi 45-60° s. š. Charakter rozšíření, přinejmenším v evropské části areálu, je však vysloveně ostrůvkovitý a navíc odlišný v letním a zimním období. V létě je úzce vázaný na nížinné oblasti s dostatkem otevřených ploch se stojatými a pomalu tekoucími vodami (Nizozemsko až Polsko, Potisí, jižní Ukrajina, Moldávie a dále až západní Sibiř). Zimuje však v jeskyních, které v těchto oblastech chybějí, a proto pravidelně přeletuje na zimoviště do sousedních horských a podhorských oblastí až na vzdálenosti okolo 300 km (tj. občas i na naše území a na Slovensko).
výskyt v ČR :Jeden z našich nejvzácnějších netopýrů, který jednotlivě a nepravidelně zimuje v podzemních zimovištích v Jizerských horách, Krkonoších, Adršpašských skalách, Orlických horách a v Moravském krasu. Nejnověji byly ovšem jednotlivé kusy (včetně vzletného mláděte) odchyceny také v letním období v lužních lesích u Lanžhota v nejjižnějším cípu Moravy. Není tudíž vyloučené, že naše území obývá i v letním období. Vzhledem k jeho vzácnosti je nezbytné jakýkoliv další letní nález podrobně zdokumentovat (fotografie, rozměry, okolnosti nálezu apod.).
popis :Ve většině znaků připomíná netopýra vodního, je však o poznání větší (LAt nad 42 mm) a zřetelně se liší i zbarvením. Srst je šedavější s hedvábným nádechem, na břiše takřka bílá, rovněž boltce a neosrstěné části hlavy jsou přinejmenším u dospělých jedinců světlejší a hranice mezi zbarvením hřbetní a břišní strany těla je mnohem ostřejší. Velmi nápadná je volná noha s prodlouženými prsty. Vnitřní strana ocasní blány bývá porostlá pásem šedohnědých chlupů. Starší název: netopýr rybniční.
způsob života :V létě se drží v rozsáhlých mokřadních oblastech s dlouhými přímými úseky pomalu tekoucích vod. Letní kolonie (10-50, výjimečně až 500 jedinců) zpravidla sídlí v prostorných úkrytech na půdách budov, případně ve stromových dutinách. Podobné úkryty využívají i jednotlivě žijící samci. K zimování si vybírá hlavně podzemní prostory, kde visí ponejvíce jednotlivě volně na stěnách, jen občas zalézá i do štěrbin. Na lov vyletuje za úplné tmy a jeho lovecká aktivita je výrazně dvouvrcholová. Koncem letního období kolonie v první fázi noční aktivity téměř neloví, ale létá několik kilometrů po nejbližších vodních tocích ve směru k tradičním zimovištím. Vodní toky tak pro něho představují nejdůležitější tahové cesty a záchytné body pro vyhledávání zimovišť a orientaci v obývaném území (společné sledování těchto tras je tu prostředkem sociálního učení). Loví hmyz těsně nad hladinou vod, zejména pakomáry a chrostíky. Na rozdíl od netopýra vodního létá přímým, jistým letem, takřka bez náhlých obratů, typicky tam a zpět v dlouhých úsecích 100 i více metrů. Charakteristickými lovišti jsou říční kanály, slepá ramena nebo pomalu tekoucí nížinné řeky. Zvláště chráněný (silně ohrožený) druh.
rozšíření v ČR :1 - ojedinělý
hmotnost těla (G) :14-18 g
délka těla (LC) :57-67 mm
délka ocasu (LCd) :39-51 mm
délka zadního chodidla : (LTp)-
výška ušního boltce (LA) :16-19 mm
délka předloktí (LAt) :43-49 mm
výška ušního víčka - tragu : (LT)7-9 mm
výška v kohoutku (AC) :-
poznámka :Echolokace: Silné FM hlasy (60 až 25 kHz) se zřetelně pravidelným a slyšitelně pomalejším rytmem (8-10 hlasů/s) než u netopýra vodního, nejvyšší intenzita (hlasité klikání v heterodynickém modu) je pod 40 kHz (zpravidla kolem 35 kHz). V kombinaci s charakteristickým způsobem lovu, větší velikostí a zřetelně světlejším zbarvením (patrné při osvícení lovících netopýrů) umožňují tyto odlišnosti celkem spolehlivé rozlišení od netopýra vodního.



Sponzor stránek