ENCYKLOPEDIE

Prirodainfo.cz  >  Encyklopedie >  Savci  >  Letouni  >  Netopýr parkový

FOTOGRAFIE ŽIVOČICHA

ZVUKY ŽIVOČICHA

LOKALITY VÝSKYTU ŽIVOČICHA

ČLÁNKY

POZOROVÁNÍ ŽIVOČICHA

číslo :3030.00
řád :Letouni
čeleď :Netopýrovití
rod :Netopýr
druh :

Netopýr parkový

vědecký název :Pipistrellus nathusii
výskyt :Typický druh evropského tajgového (boreálního) pásma, dnes rozšířený skoro v celé kontinentální Evropě na sever po 60° s. š. a na východ po Ural. Do nedávné doby však byl jeho letní výskyt (přinejmenším samicích kolonií) známý pouze z lesů v severo a východoevropských nížinách; jižní hranice tohoto území probíhala od severního Německa přes Polsko do středního Povolží. Skoro všechny nálezy z jižněji položených území pocházely téměř výhradně z období podzimních či jarních přeletů (až do Portugalska, jižního Španělská, Itálie, Řecka, severního Turecka a Zakavkazí).
výskyt v ČR :Ještě před 20 lety patřil k našim nejvzácnějším netopýrům - bylo známo něco přes deset nálezů (vesměs samců) z konce léta a z podzimních měsíců. A tak zjištění malé letní kolonie (8 jedinců) za kůrou akátu ve Valticích v roce 1980 bylo takřka senzací. V průběhu posledního desetiletí se však situace radikálně změnila, a to nejen zásluhou nových technik výzkumu (detektory), ale zřejmě i v důsledku faktického posunu jeho areálu na naše území. V současné době je u nás v období přeletové aktivity (tj. zejména v srpnu a září) zjišťován takřka celoplošně v příbřežních porostech v nížinách a pahorkatinách, a také v lidských sídlech (např. v Praze). Záznamy z detektore vání i nálezy početných kolonií (50-200 jedinců) navíc ukazují, že přinejmenším některé z lokalit pravidelně osídluje rovněž v letním období (Třeboňsko, jižní Morava).
popis :Ačkoli jde o největšího evropského zástupce rodu Pipistrellus, je výrazně menší než většina ostatních našich netopýrů. Jako jiné druhy rodu má krátké kožnaté boltce s kratičkým, tupě ukončeným tragem, poměrně úzká křídla a dobře vytvořenou epiblemu, vzájemné odlišení druhů je dost obtížné a vždy je nutné posoudit více znaků. U netopýra parkového měří LAt zpravidla více než 33 mm a 5. prst křídla přes 43 mm, palec křídla je zhruba stejně dlouhý jako zápěstní kloub (u ostatních je zřetelně kratší) a relativně delší boltec (většinou nad 12 mm) při přehnutí dopředu obvykle přesahuje úroveň čenichu. Srst na hřbetě bývá sytě hnědá s lehce olivovým nádechem, avšak bez výraznějších zlatavých tónů, břicho je světlejší, hnědošedé. Osrstění ocasní blány je výraznější než u ostatních druhů - na spodní straně sahá zhruba do poloviny délky ocasu (u ostatních vyjma netopýra nejmenšího zhruba jen do třetiny). Díky hustšímu osrstění hřbetní strany ocasní blány vzniká zkreslený dojem větší tělesné velikosti - při určování sedícího netopýra v terénu je to možná nejlepší znak. Rozdíly od dalších druhů rodu se projevují i v utváření žilnatiny křídla a tvaru penisu, který má u netopýra parkového výraznou tmavou středovou rýhu. Pomocí lupy lze v terénu ověřit i některé znaky na zubech, zejména uspořádání horních a spodních řezáků - netopýr parkový má velký I2 a mezeru mezi I22a I3. Starší název: netopýr větší.
způsob života :Jde o typicky lesní druh vázaný hlavně na luzní lesy a pobřežní vegetaci řek v nižších polohách. Úkryty vyhledává ve stromových dutinách (budkách) a štěrbinových úkrytech, přičemž se nevyhýbá ani lidským stavbám (skuliny za obložením stěn, štěrbiny ve stěnách, za okenicemi apod.). V takovýchto úkrytech byla ostatně nalezena většina z našich letních kolonií i jednotlivě žijící samci. Jako jiné druhy rodu rodí celkem pravidelně dvojčata. Je jedním z mála vysloveně tažných netopýrů s doloženými sezónními migracemi na vzdálenost až 1000 km. Nápadným průvodním jevem počátku podzimních migrací je masový přílet samců, kteří obsazují již počátkem července vhodná teritoria a pařící úkryty, zvláště v okolí řek a jiných tahových cest, kde zůstávají až do konce září. Samci v této době téměř celou noc lákají charakteristickým cvrlikavým hlasem samice, které přilétají o něco později (po rozpadu letních kolonií až v průběhu srpna). Od této doby zhruba do poloviny září se v úkrytech samců vytvářejí harémová seskupení a probíhá páření. Samci se ozývají jak z úkrytu, tak za letu. Opisují přitom pravidelné kruhy o průměru asi 20 m, zpravidla v těsné blízkosti úkrytu. U nás tato aktivita končí v závěru září, na jihu (např. v Turecku) i o měsíc později. O průběhu zimování se příliš neví, předpokládá se tvorba zimních kolonií ve stromových či skalních dutinách zejména v jižní Evropě. Zpětný přesun a vznik letních kolonií probíhá většinou během dubna. Při lovu létá poměrně rychle v pravidelných kruzích 5-30 m nad zemí, nejčastěji těsně nad korunami stromů či nad vodními plochami. V potravě převládá drobný dvoukřídlý hmyz. Dosud zjištěný nejvyšší věk 10-11 let bezpochyby neodpovídá realitě. Zvláště chráněný (silně ohrožený) druh.
rozšíření v ČR :2 - vzácný až velmi vzácný
hmotnost těla (G) :5-9 g
délka těla (LC) :39-54 mm
délka ocasu (LCd) :30-41 mm
délka zadního chodidla : (LTp)-
výška ušního boltce (LA) :10-14 mm
délka předloktí (LAt) :31,3-35 mm
výška ušního víčka - tragu : (LT)6,5-8 mm
výška v kohoutku (AC) :-
poznámka :Echolokace: FM hlas poměrně silný (60-38 kHz) s maximem energie kolem 41 kHz a zhruba 8 pulsy/s. Nápadné a dobře slyšitelné jsou lákací hlasy samců - mají složitou stavbu s maximem energie na 20 kHz. Na rozdíl od jiných druhů rodu zní závěrečný motiv těchto hlasů v TE modu jako trylek.



Sponzor stránek