ENCYKLOPEDIE

Prirodainfo.cz  >  Encyklopedie >  Savci  >  Letouni  >  Netopýr černý

FOTOGRAFIE ŽIVOČICHA

ZVUKY ŽIVOČICHA

LOKALITY VÝSKYTU ŽIVOČICHA

ČLÁNKY

POZOROVÁNÍ ŽIVOČICHA

číslo :3031.00
řád :Letouni
čeleď :Netopýrovití
rod :Netopýr
druh :

Netopýr černý

vědecký název :Barbastella barbastellus
výskyt :Je známý od severozápadního Maroka a Kanárských ostrovů, Pyrenejského poloostrova, jižní Anglie a jižní Skandinávie do Běloruska, Ukrajiny a Zakavkazí. Ojedinělé nálezy pocházejí z Turecka, Balkánu, Itálie, Korsiky a Sardinie a ze Sinajského poloostrova.
výskyt v ČR :Vyskytuje se na celém území, snad s výjimkou intenzivně obhospodařovaných nížin. Na zimovištích ve štolách, jeskyních a sklepech patří k nejhojnějším netopýrům.
popis :Středně velký netopýr, nezaměnitelný s žádným jiným druhem, charakteristický vzhled mu dodávají velké a široké boltce otočené dopředu a naspodu na čele srostlé. Tragus je poměrně dlouhý, rovný a zašpičatělý. Srst stejně jako blány a boltce je zbarvena hnědočerně až černě, a to i na břišní straně. U starších jedinců jsou špičky chlupů na hřbetě bílé, což dodává zbarvení poněkud stříbřitý nádech. Epiblema chybí.
způsob života :Typicky štěrbinový drah, jehož letní nálezy jsou spíše výjimečné. Vyhledává lesnatou krajinu a jednotlivá zvířata, menší samčí i větší samicí letní kolonie (10-20 ks, výjimečně až 100 ks) osídlují skuliny za dřevěným obložením budov, za okenicemi, v zateplených posedech, štěrbiny za kůrou stromů, skuliny za omítkou, mezi trámy lesních mostků a zřejmě i skalní pukliny. V zimním období vytváří i početné soudružné kolonie (až několik set i tisíc jedinců) v chladných podzemních prostorách, typicky ve štěrbinách za skalními deskami a patrně i v puklinách skal. Zimní kolonie jsou neobyčejně citlivé na rušivé zásahy a z většiny kontrolovaných zimovišť záhy zmizely. V současnosti patří k masovým zimovištím důl Zálužná, štoly u Malé Moravky v Jeseníkách a štola v Malešově u Kutné hory. Ve většině podzemních zimovišť se však kolonie netvoří a v zimujícím osazenstvu výrazně převládají samci, vyhledávající častěji chladnější místa u vchodů. Samice se objevují teprve za velmi silných mrazů, v mírnějších obdobích patrně zimují ve skalních či stromových štěrbinách. O těchto skutečnostech však jsme, podobně jako o jiných stránkách biologie tohoto druhu, dosud informováni málo. Podzemí běžně navštěvuje i v období podzimních přeletů. Létá rychle a obratně a loví zpravidla v okolí korun stromů do výšky 10 m, ale často, zvláště v okolí vodních ploch, se pohybuje i nízko nad zemí (1-5 m). Charakteristické je dodržování pravidelných loveckých tras (kruhy asi 50-100 m v jednotné výšce). Je takřka výlučným specialistou na lov drobných nočních motýlů, jiná kořist (tiplice, mouchy) netvoří víc než desetinu potravy. Samice rodí zpravidla po dvou mláďatech. Dožívá se minimálně věku 21-22 let. Zvláště chráněný (silně ohrožený) druh.
rozšíření v ČR :3 - méně běžný
hmotnost těla (G) :7-14 g
délka těla (LC) :47-59 mm
délka ocasu (LCd) :35-55 mm
délka zadního chodidla : (LTp)-
výška ušního boltce (LA) :12-19,5 mm
délka předloktí (LAt) :36-42 mm
výška ušního víčka - tragu : (LT)9-11 mm
výška v kohoutku (AC) :-
poznámka :Echolokace: Poměrně krátké FM hlasy dvou typů - silnější a kratší s výraznější CF složkou (35-23 kHz, asi 4 ms) a silnou druhou harmonickou sérií (70-55 kHz), a slabší s poněkud vyšší frekvencí (43-33 kHz), zpravidla bez harmonické série a delšího trvání (5-6 ms). Oba typy hlasů celkem pravidelně střídá, v heterodynickém modu tak výsledný zvuk připomíná kastaněty. Rychlost opakování je 8-10 pulsů v otevřeném prostoru (nejvyšší intensita na 30-35 kHz), v zakrytém pozadí (tj. při hustší vegetaci) převládají vysokofrekvenční hlasy (nejvyšší intenzita asi 43 kHz, dobře slyšitelná harmonická série až 70 kHz, rychlost opakování 10-12 pulsů za sekundu). Hlasy mohou být vydávány ústy i nosem (zvláštní stavba nozder).



Sponzor stránek