ENCYKLOPEDIE

Prirodainfo.cz  >  Encyklopedie >  Savci  >  Letouni  >  Netopýr ušatý

FOTOGRAFIE ŽIVOČICHA

ZVUKY ŽIVOČICHA

LOKALITY VÝSKYTU ŽIVOČICHA

ČLÁNKY

POZOROVÁNÍ ŽIVOČICHA

číslo :3032.00
řád :Letouni
čeleď :Netopýrovití
rod :Netopýr
druh :

Netopýr ušatý

vědecký název :Plecotus auritus
výskyt :Osídluje lesní oblasti celé palearktické oblasti do 63° s. š. od Portugalska a britských ostrovů po Sachalin, Japonsko a severovýchodní Čínu. V Evropě chybí jen v jižní části Pyrenejského a Apeninského poloostrova, mozaikovitě se vyskytuje v Turecku a Zakavkazí. V jižních oblastech jsou nálezy omezeny na horské lesy. Je to tradiční evropský druh známý již od pliocénu, spolu s n. velkouchým a n. řasnatým patřil v mnohých obdobích pleistocénu i ve středním holocénu k nejhojnějším druhům.
výskyt v ČR :Vyjma zemědělsky intenzivně obhospodařovaných nížin s rozsáhlým bezlesím se vyskytuje takřka celoplošně až po horní hranici lesa. V podhorských oblastech s vlhčím klimatem a členitými lesními až parkovými porosty patří k nejhojnějším druhům netopýrů vůbec.
popis :Netopýři rodu Plecotus se od jiných netopýrů střední velikosti liší neobyčejně dlouhými boltci, které v letu drží vztyčené a otočené dopředu. Boltce jsou na čele vzájemně srostlé blanitým lemem a opatřené 18-24 příčnými svaly, s jejichž pomocí je netopýr v klidu harmonikovitě skládá nazad. Při zimování jsou boltce přiloženy k boku těla a složeny pod křídly, takže dopředu vyčnívají jen dlouhá blanitá ušní víčka (tragy). Křídla jsou krátká a široká. Oba naši zástupci rodu se pro nenápadné rozdíly odlišují obtížně, a tak není divu, že jako samostatné druhy byly rozpoznány až v 60. letech 20. století. Netopýr ušatý má ve srovnání s netopýrem dlouhouchým zřetelně širší čenich a po jeho stranách velké žlázy, vylučující zejména v době přeletů olejovitý, silně páchnoucí výměšek hnědožluté barvy. Netopýři si ho roztírají do srsti, zvláště po stranách krku i za boltci a snad si tím i označují úkryty. Ve zbarvení srsti jsou zřetelně zastoupeny hnědožluté tóny - hřbet je hnědavý, na břiše bývá srst bělavá s hnědožlutým nádechem. K dalším znakům patří zřetelně delší palec na křídle (delší než 6 mm) s dobře odlišeným drápem, dlouhé prsty na noze s hmatovými chlupy, obvykle tupěji zakončený tragus bez výraznější pigmentace a světle zbarvený, ke konci zahrocený penis. V průměru je netopýr ušatý o něco menší než jeho dvojník.
způsob života :Volbou úkrytů i životním cyklem je typickým představitelem celoročně stálých lesních druhů s mimořádně úzkou vazbou na stanoviště. Jádrem jeho sociální organizace jsou rozšířené rodinné skupinky 5-50 samic, celoročně využívající několik stromových dutin (příp. ptačích či netopýřích budek) v domovském okrsku o rozloze 1-5 km2. Toto území většina samic patrně po celý život neopustí. Samci žijí jednotlivě a v prvních letech života se přemísťují do sousedních (i vzdálenějších) okrsků, častěji než u jiných druhů je nacházíme i v letních koloniích samic. Na našem území, a zejména však v západní Evropě, nemalá část populace využívá i různé štěrbinové úkryty v lidských stavbách. Menší letní kolonie o 5-25 (obvykle asi 10) jedincích sídlí i na půdách budov, zpravidla menších stavení v blízkosti lesa; vždy však jde o dočasnou část vlastní kolonie. V bezlesých oblastech s příznivým vlhčím klimatem (Skotsko) je velikost kolonií na půdách výrazně větší (až 100 kusů), a také samci se v nich objevují pravidelně. V územích s hojnějším výskytem netopýra řasnatého (např. v Pošumaví nebo v jihočeských pánvích) se kolonie i jednotlivé kusy obou druhů často nacházejí v těsné blízkosti. Totéž platí pro období přeletů, kdy využívají štěrbinových úkrytů ve vchodech jeskyní, v malých štolách či skalních výklencích. Podobně jako u netopýra řasnatého je i pro netopýra ušatého příznačná intenzivní jarní přeletová aktivita spojená s pářením (od počátku února do května). I když nemalá část populace asi tráví zimu ve stromových dutinách či podobných přirozených úkrytech, běžně se s ním setkáme i v podzemních zimovištích, nejčastěji štolách. Zimuje vždy jednotlivě při teplotách 4-7,5 °C, na rozdíl od netopýra dlouhouchého dává přednost skulinám, v nichž se může zavěsit - visí břichem k ústí a někdy se zakrývá i částečně pootevřenou létací blánou. Při lovu létá v bezprostředním okolí vegetace i uprostřed korun, potrava vedle většího hmyzu (tiplic, nočních motýlů čeledi můrovitých, chrostíků, brouků) z nemalé části zahrnuje i nelétavé formy - housenky, pavouky, sekáče či škvory, které sbírá v letu z povrchu listů, větví i v těsné blízkosti země. Tuto kořist vyhledává zejména na jaře, kdy není dostatek dospělců motýlů, kterým v létě dává přednost. Charakteristickým projevem loveckého chování je konzumace větší potravy (motýli) na oblíbených odpočinkových místech a využívání dokonale rozvinuté schopnosti třepotavého letu (včetně třepotání na místě nad přisedlou kořistí). Také výrazně využívá schopnost pasivní lokace, kterou kombinuje s nosními hlasy velmi nízké intenzity (nozdry jsou orientovány šikmo nahoru - před prostor sledovaný dopředu orientovanými vysoce pohyblivými boltci). Je rovněž dobře vybaven zrakově a při dostatečné světelné intenzitě echolokaci téměř nepoužívá.
rozšíření v ČR :4 - místy běžný
hmotnost těla (G) :5-10 g
délka těla (LC) :40-52 mm
délka ocasu (LCd) :39-51 mm
délka zadního chodidla : (LTp)-
výška ušního boltce (LA) :32-42 mm
délka předloktí (LAt) :35,5-41,5 mm
výška ušního víčka - tragu : (LT)12-18 mm
výška v kohoutku (AC) :-
poznámka :Echolokace: Při lovu potravy vydává hlasy převážně nosem, hlasy vydávané ústy jsou slabé a zachytitelné jen do 3-4 m. Jde o FM série (44 až 25 kHz) s výrazným podílem harmonických tónů, takže nejvyšší intenzitu zaznamenáváme na 26, 42 a 59 kHz. Při lovu v listoví jsou vyšší harmonické tóny silnější a rovněž rychlost opakování je velmi vysoká (20 hlasů/s). Ve volném prostoru občas používá i hlasité ústní FM pulsy (50 až 12 kHz) výrazně pomalého rytmu (5-7/s), které se zřetelně uplatňují i při dorozumívání.

Poznámka: Zcela nově (především genetickými metodami) bylo v rodu Plecotus odlišeno ještě několik dalších druhů, z nichž netopýr alpský (P. macrobullaris) teoreticky přichází v úvahu i ve střední Evropě (i když pravděpodobnost výskytu na našem území je malá). Vyznačuje se téměř bílým břichem, delším tragem a výraznějším hrbolkem před očima, na rozdíl od netopýra dlouhouchého má (stejně jako netopýr ušatý) na prstech zadní nohy řídké a krátké, zřetelně odstávající chloupky (srovnání s oběma našimi druhy). Zatím byl zjištěn ve vyšších polohách hor od Pyrenejí přes Alpy po Karpaty a balkánská pohoří a žije i na Kavkazu a v Taurusu.



Sponzor stránek