ENCYKLOPEDIE

Prirodainfo.cz  >  Encyklopedie >  Savci  >  Letouni  >  Netopýr dlouhouchý

FOTOGRAFIE ŽIVOČICHA

ZVUKY ŽIVOČICHA

LOKALITY VÝSKYTU ŽIVOČICHA

ČLÁNKY

POZOROVÁNÍ ŽIVOČICHA

číslo :3033.00
řád :Letouni
čeleď :Netopýrovití
rod :Netopýr
druh :

Netopýr dlouhouchý

vědecký název :Plecotus austriacus
výskyt :Jeho areál zahrnuje jižnější území kontinentální Evropy včetně Středozemí a dále Zakavkazí i střední Asii, severní hranice probíhá od nejjižnější Anglie, přes severní Francii, Německo, Polsko a Zakarpatskou Ukrajinu po ústí Dněstru. Nálezy ze severní Afriky stejně jako z různých středomořských ostrovů jsou řazeny spíš k jiným (samostatným) druhům (P. teneriffae, P. Kolombatovici).
výskyt v ČR :I přes zřetelný úbytek v posledních 20 letech dosud patří k našim hojnějším netopýrům. Zejména to platí o nížinách, kde i v oblastech s intenzivním zemědělstvím (Polabí, jižní Morava) představuje spolu s netopýrem večerním hlavní (a mnohdy i jedinou) složku netopýří fauny. Jinak ovšem jeho nálezy takřka plošně pokrývají celé naše území, chybí jen v lesnatých horských oblastech (Jeseníky, Krušné hory, vrcholové partie Šumavy apod.). Je pravděpodobně jedním z nejmladších členů naší fauny; nelze vyloučit, že k nám proniká až v době historické, možná v souvislosti se stavbou kamenných budov.
popis :V hlavních rysech je naprosto shodný s předchozím druhem, odlišuje se zejména zašpičatělým čenichem a převládajícím šedým zbarvením - to platí jak o neosrstěné části hlavy (zdálky vypadá tmavě), tak i srsti po těle, v níž žlutavé tóny zcela chybějí. Také ušní víčka (tragy), uprostřed poměrně široká (přes 5,5 mm), jsou temně pigmentovaná. Palec měří méně než 6,4 mm, dráp je kratičký (pod 2 mm) a přerostlý při základu kůží, rovněž prsty na nohou jsou kratší a bez odstávajících hmatových chlupů. Penis je u dospělců temně šedý, na konci do stran rozšířený.
způsob života :Sociální organizací a strukturou populací připomíná předchozí druh, ekologickými nároky a volbou úkrytů se však od něho nemálo liší - obecně je víc přizpůsobivý a méně náročný než netopýr ušatý. Zatímco v jižní Evropě obývá otevřenou krajinu s křovinnou vegetací a osídluje především různé skalní štěrbiny, skalní výklenky a menší jeskyně, u nás patří k druhům takřka jednoznačně vázaným na lidská sídla. Letní kolonie (10 - 40 jedinců, obvykle kolem 20 jedinců) sídlí na půdách budov v hřebenech střech, skulinách mezi trámy a zdí apod. Stejně jako u předchozího druhu není vazba na jednotlivé úkryty příliš silná a záhy po vyrušení se kolonie zpravidla přesouvá jinam. Také jednotlivě žijící samci využívají podobné úkryty, často však osídlují i skuliny ve vnějších zdech (klenby zdí v hradních zříceninách apod.) a vzácně ptačí budky, V období přeletů věnuje netopýr dlouhouchý jeskyním a podzemním úkrytům mnohem menší pozornost než netopýr ušatý, také při zimování zjevně dává přednost sklepům budov (často velmi malým s proměnlivou teplotou) a zimuje patrně i ve skulinách zdí a štěrbinách skal. Ve větších podzemních prostorách většinou volně visí na stěnách nebo se jen mělce ukrývá ve štěrbinách; teplota se v těchto místech pohybuje od 2 do 9 °C. Lovecká strategie je podobná jako u netopýra ušatého s tím rozdílem, že v potravě jsou nelétavé formy zastoupeny méně a ve větší míře se objevuje hmyz chytány v letu (netopýr dlouhouchý má špičatější křídla a tudíž obratněji létá). S oblibou sbírá za třepotavého letu motýly a dvoukřídlé poletující kolem stěn domů, lamp pouličního osvětlení či nad zahradními nebo parkovými rostlinami. V době výletu chroustků využívá i této potravní nabídky (na rozdíl od netopýra ušatého, v jehož potravě podobný typ kořisti zcela chybí). Zvláště chráněný (ohrožený) druh.
rozšíření v ČR :3 - méně běžný
hmotnost těla (G) :6-14 g
délka těla (LC) :41-58 mm
délka ocasu (LCd) :46-57 mm
délka zadního chodidla : (LTp)-
výška ušního boltce (LA) :33-41 mm
délka předloktí (LAt) :37-44 mm
výška ušního víčka - tragu : (LT)16-20,5 mm
výška v kohoutku (AC) :-
poznámka :Echolokace: FM hlasy znějí poněkud hlasitěji než u netopýra ušatého, méně zřetelně jsou zastoupeny vyšší harmonické série a rytmus je výrazně pomalejší (8-10 hlasů/s). Rovněž používá dva typy hlasů - hlasité (35-28 kHz) a slabší (43-33 kHz), zpravidla s dru­hou harmonickou sérií, takže nejvyšší intenzitu zaznamenáváme na 33 a 43 kHz.



Sponzor stránek