ENCYKLOPEDIE

Prirodainfo.cz  >  Encyklopedie >  Savci  >  Hlodavci  >  Bobr evropský

FOTOGRAFIE ŽIVOČICHA

ZVUKY ŽIVOČICHA

  • Je vyžadována vyšší verze FLASH PLAYERu.
      

LOKALITY VÝSKYTU ŽIVOČICHA

ČLÁNKY

POZOROVÁNÍ ŽIVOČICHA

číslo :3038.00
řád :Hlodavci
čeleď :Bobrovití
rod :Bobr
druh :

Bobr evropský

vědecký název :Castor fiber
výskyt :Vyskytoval se v lesním pásmu téměř celé Eurasie, avšak už před koncem 19. století byl v Evropě na většině míst vyhuben. Původní populace se zachovaly jen při ústí Rhóny, na středním Labi v SRN, v jižním Norsku, Bělorusku a na několika místech Ruska (dolní tok Dněpru a Donu). Později byl úspěšně vysazen např. v severovýchodním Polsku a Německu (mimo jiné při Dunaji v okolí Řezná, Norimberka a na německo-rakouském pomezí na dolním toku řek Salzach a Inn), jakož i v Rakousku v okolí Vídně.
výskyt v ČR :Také u nás nebyl bobr ještě počátkem středověku nijak vzácný a vyskytoval se podél většiny řek v nižších a středních polohách. Záznamy o posledních úlovcích pocházejí z poloviny 17. století. Nejdéle se původní bobři udrželi v jižních Čechách (do poloviny 18. století na Třeboňsku), na Moravě došlo k jejich vyhubení o něco dříve (v r. 1730 u Grygova). V r. 1773 byl v Červeném Dvoře u Českého Krumlova založen umělý chov (tzv. bobrovny), odkud byli bobři vypouštěni na Třeboňsku i do volné přírody (1804-1809). Rychle se rozmnožili a znovu osídlili rozsáhlé území mezi Táborem, Bechyní, Jindřichovým Hradcem a Novými Hrady. Po proudu řek se ojediněle dostávali i více na sever, např. při povodni v roce 1830 byli pozorováni i v Praze. Pro velké škody na břehových porostech však bylo roku 1833 vydáno nařízení o jejich lovu – poslední český bobr byl poté ve volné přírodě uloven v r. 1876 u Hamru na Nežárce a o 6 let později zanikl i umělý chov (1882). Nová etapa výskytu bobrů u nás začala koncem 60. let 20. století, kdy se objevili - zpočátku nárazově a později stále častěji - jedinci migrující ze sousedních zemí. Postupně a s přispěním více než 20 zvířat vysazených v CHKO Litovelské Pomoraví (1991-1992, 1996) a Oderských vrších (1996-1997) bobři osídlili stále větší část území. Nyní už vytvářejí několik větších stálých populací na dolním toku Labe na Děčínsku, v jihozápadních a severovýchodních Čechách, ve Slezsku a podél Moravy od soutoku s Moravskou Sázavou po soutok s Dyjí (včetně některých přítoků) a dále se dynamicky šíří. Současný odhad početnosti okolo 300 až 350 jedinců zřejmě podceňuje skutečný stav, v nejbližších letech bude počet bobrů ještě narůstat. Bobr kanadský (Castor canadensis), vysazený v letech 1978-1979 na Dunaji v Rakousku, na našem území zjištěn nebyl.
popis :Statný hlodavec, přizpůsobený k životu ve vodě. Na zadních končetinách má mezi prsty širokou a silnou plovací blánu. Svrchu silně zploštělý ocas (šířka 12-16,5 cm) je z větší části lysý a pokrytý zrohovatělými šupinami. Napomáhá nejen při plavání jako veslo či kormidlo, ale slouží i jako signalizační zařízení, neboť hlasité plácnutí do vody je daleko slyšitelným varovným signálem. Pod vodou bobr vydrží na jedno nadechnutí až 15 minut, před ponořením uzavírají zvláštní svaly nozdry i ušní otvory. Tmavohnědá a lesklá srst je zejména na břiše velmi hustá (na l cm2 připadá 23-30 tisíc chlupů, převážně podsadových) a dokonalou vodotěsnost kožichu umožňují i mastné výměšky velkých řitních žláz. Nápadně velké a silné hlodáky mají vpředu výrazné, sytě oranžové zbarvení.
způsob života :Osídluje hlavně široké nivy na středních a dolních tocích větších řek (např. Labe a Moravy), rybníky a různé nádrže (např. Nové Mlýny, Záhlinické rybníky), zatopené pískovny a jiné těžební jámy (např. Chomoutovská jezera, Stonávka u Karviné) i mělké horní toky, případně meliorační kanály a jiné umělé vodoteče (např. Kateřinský potok v Českém lese, Křivé jezero a Betlém na jižní Moravě). Vede převážně noční nebo soumračný způsob života. Žije v trvalých rodinných svazcích na březích stojatých i tekoucích vod, od nichž se běžně vzdaluje do 5 m (nanejvýš 20 m). Rodina, obvykle tvořená 5-6 zvířaty, obývá pobřeží v délce 0,5-2,5 km. Je výlučným býložravcem, podle sezóny a nabídky se živí rákosem, trávou, různými bylinami i kulturními plodinami (kukuřicí, řepkou olejnatou), jakož i větvemi, listím a kůrou stromů. Vyhlédnutý „objekt" kuželovitě nahlodává, dokud se vlastní vahou neskácí. U nás jeví největší zájem o vrby a topoly, případně jasan a svídu. Přednost dává mladším dřevinám (průměr kmene 6-15 cm), ale poradí si i se stromem o průměru 70 cm. V březích hrabe prostorné nory a na drobných tocích staví hráze, které mění odtokové poměry - vznikající jezera, a mokřady zaplavují rozsáhlá území a vyvolávají zvýšené ukládání naplavenin. V místech, kde nemůže do podzemí (např. v silně podmáčených terénech), vrší obrovité, až 2 m vysoké hromady větví (tzv. bobří hrady). Kácením stromů a keřů dále mění druhové i věkové složení břehových porostů. Bobr je tak jedním z mála druhů živočichů, kteří mají dalekosáhlý vliv na obývané prostředí. Kromě ohryzů a stop prozradí jeho přítomnost i časté „skluzavky" do vody a vyšlapané stezky ke zdrojům potravy. Rozmnožuje se 1 krát do roka, doba březosti je 103-108 dní a ve vrhu bývá 1-7 (3-5) mláďat. Rodí se osrstěná a vidoucí, s hmotností asi 0,5 kg a velmi záhy se naučí plavat. Ve věku okolo 3 let mladí bobři opouštějí rodnou kolonii a hledají nová území. V zajetí se bobr dožívá až 35 let, v přírodě mnohem méně (7-8 let), i když přirozené nepřátele (u nás) v podstatě žádné nemá (relativně často hyne na silnicích po kolizi s dopravními prostředky). Zatím zvláště chráněný (kriticky ohrožený) druh (připravuje se přesun do nižší kategorie) a celoročně hájený druh lovné zvěře.
rozšíření v ČR :4 - místy běžný
hmotnost těla (G) :17-30 kg
délka těla (LC) :75-102 cm
délka ocasu (LCd) :25-34 cm
délka zadního chodidla : (LTp)17-20 cm
výška ušního boltce (LA) :3-4 cm
délka předloktí (LAt) :-
výška ušního víčka - tragu : (LT)-
výška v kohoutku (AC) :-
poznámka :



Sponzor stránek