ENCYKLOPEDIE

Prirodainfo.cz  >  Encyklopedie >  Savci  >  Hlodavci  >  Křeček polní

FOTOGRAFIE ŽIVOČICHA

ZVUKY ŽIVOČICHA

LOKALITY VÝSKYTU ŽIVOČICHA

ČLÁNKY

POZOROVÁNÍ ŽIVOČICHA

číslo :3039.00
řád :Hlodavci
čeleď :Křečkovití
rod :Křeček
druh :

Křeček polní

vědecký název :Cricetus cricetus
výskyt :Obývá území od jihozápadní Sibiře (povodí Jeniseje) po Belgii a severovýchodní cíp Francie. Jako stěpní druh se do vnitrozemí Evropy rozšířil během rozsáhlého odlesňování výrazně dříve než sysel, na archeologických nalezištích jsou jeho pozůstatky známé už z neolitu (zhruba před 6000-7000 lety).
výskyt v ČR :Také u nás je obyvatelem otevřené kulturní krajiny. V 70-80. letech 20. století se jeho početnost u nás natolik snížila, že mnohde vymizel (zejména z vrchovin a pahorkatin); nyní se jeho výskyt obnovuje zejména v nížinách, kde je místy opět velmi hojný (Polabí, jižní Morava aj.). V polohách nad 500 až 600 m n. m. je už vcelku vzácný.
popis :Patří do blízkého příbuzenstva hrabošů (někdy jsou křečkovití, hrabošovití a myšovití řazeni do jediné čeledi). Dosahuje střední velikosti a má zavalitější tělo, krátké končetiny a kratičký, řídce osrstěný ocas. Na rozdíl od sysla, s nímž bývá zaměňován, se vyznačuje pestrým zbarvením. Na hřbetě bývá obvykle žlutohnědý až rezavě hnědý s načernalými konci delších chlupů, na břiše naopak tmavohnědý až černý. Hlava je svrchu rezavá, zatímco po stranách, za ušima a na čenichu jsou bílé nebo nažloutlé skvrny stejně jako u předních končetin. Poměrně hustou srst vyměňuje jednou ročně. Dalším znakem jsou dobře vyvinuté lícní torby. U samců nacházíme v době rozmnožování nápadně zvětšené boční kožní žlázy.
způsob života :Osídluje hlavně pole, louky, meze i málo členité břehy vodních toků, někdy bývá zastižen i v zahradách či sadech a při masovém přemnožení přichází až do těsné blízkosti hospodářských objektů a lidských sídel. Na povrchu se zpravidla objevuje za soumraku a v noci (neplatí při masovém přemnožení). Žije samotářsky v hlubokých norách o průměru 6-8 cm a vyžaduje dostatečnou vrstvu půdy hlubší než l m, skalnatý podklad ani podmáčený terén mu nevyhovují. Úkryty určené k přezimování sahají až do hloubky 2 m. Živí se hlavně různými částmi rostlin, často však chytá i drobné živočichy, zejména hmyz a hlodavce (hraboše) či jejich mláďata. Nejsou vzácné ani případy kanibalizmu. Jakmile se na podzim ochladí, uléhá k přerušovanému zimnímu spánku (nejčastěji v říjnu). Z jara se sice probouzí časně, údajně již koncem února a v březnu, ale nory opouští až později a žije ze zásob zrní, brambor nebo řepy, které na podzim nashromáždil. Do podzemních úkrytů je zanáší v lícních torbách, kam najednou pojme přes 50 g potravy. „Nejpilnější" křečkové nashromáždí 10-16 kg zásob. Nory dospělých zvířat jsou dosti složité a mají vedle zásobáren řadu šikmých i kolmých chodeb o průměru asi 7 cm a velkou hnízdní komoru, vystlanou suchou trávou a listím. Za normálních podmínek mívá vzrostlá samice od května do srpna 2-3 vrhy s 5-9 (3-11) mláďaty. Doba březosti je nejčastěji 17-18 dní. Novorození křečkové váží okolo 5 g a rostou velmi rychle. Ve stáří necelých dvou týdnů se jim otevírají oči a poprvé už opouštějí hnízdo. Jedinci z prvních vrhů se mohou ještě v roce svého narození zapojit také do rozmnožování. Nejvyššího známého věku 8-10 let se křeček v přírodě dožívá vzácně, většinou hyne během prvních 4 let života. Povahově je nesnášenlivý a při vyrušení hned zaujímá výstražné postavení na zadních končetinách, vztekle prská a vrže zuby. Proto se živými zvířaty zacházíme obezřetně. K hlavním přirozeným nepřátelům patří tchoři, liška a větší dravci, občas křečka uloví i výr velký. Zvláště chráněný (ohrožený) druh.
rozšíření v ČR :3 - méně běžný
hmotnost těla (G) :150-600 g
délka těla (LC) :215-340 mm
délka ocasu (LCd) :28-60 mm
délka zadního chodidla : (LTp)28-38 mm
výška ušního boltce (LA) :23-31 mm
délka předloktí (LAt) :-
výška ušního víčka - tragu : (LT)-
výška v kohoutku (AC) :-
poznámka :



Sponzor stránek