ENCYKLOPEDIE

Prirodainfo.cz  >  Encyklopedie >  Savci  >  Hlodavci  >  Hrabošík podzemní

FOTOGRAFIE ŽIVOČICHA

ZVUKY ŽIVOČICHA

LOKALITY VÝSKYTU ŽIVOČICHA

ČLÁNKY

POZOROVÁNÍ ŽIVOČICHA

číslo :3043.00
řád :Hlodavci
čeleď :Křečkovití
rod :Hraboš
druh :

Hrabošík podzemní

vědecký název :Microtus subterraneus
výskyt :Je domovem v Evropě od severozápadní Francie po Ukrajinu a západní Anatolii, na severu zasahuje k Baltskému moři a na jihu do severní Itálie a na Balkán.
výskyt v ČR :Jeho výskyt je dost nerovnoměrný - zatímco někde se vyskytuje souvisleji (zvláště v horách a vrchovinách), jinde se objevuje mozaikovitě a místy i zcela chybí (např. na velké části severovýchodních a jihozápadních Čech či v jihočeských pánvích). Celkové rozpětí nadmořské výšky našich lokalit sahá od 135 m (střední Polabí, jižní Morava) do 1300-1500 m (hřebeny Krkonoš a Hrubého Jeseníku).
popis :Nejmenší z našich hrabošů. Vyznačuje se krátkým ocasem, drobnýma očima velikosti špendlíkové hlavičky (v průměru 1-2 mm) a krátkými blanitými boltci (téměř se skrývají v srsti), jež jsou řídce ochlupené jen při vnějším okraji. Dobrým rozpoznávacím znakem je i délka zadní tlapky pod 15,5 mm, na chodidlech navíc najdeme obvykle 5 mozolů (u ostatních našich hrabošů vyjma hryzce jich bývá 6). Jemnější srst je na hřbetě a bocích šedočerná, sedává nebo hnědošedá, na břiše popelavá až bělavě šedá. Samice mívají pouze 2 páry mléčných bradavek (ostatní hraboši až 4 páry). Častou záměnu s mláďaty hraboše polního lze vyloučit podle nápadného rozdílu ve velikosti oka.
způsob života :Při výběru stanovišť je nenáročný. Nejčastěji obývá zarostlé břehy vodních toků (zejména s porosty olší) i nádrží, horské louky, pastviny i kalamitní holiny, dále některé typy lesních porostů (hlavně luzní lesy a bučiny) i různá stanoviště přímo ovlivněná člověkem, jako příkopy podél cest, rumiště, zahrady, sady a někdy též polní kultury. Výjimečně bývá zjištěn i v suťových polích či okrajově na rašeliništích. Dává přednost stinným místům, vysloveně podmáčeným terénům se vyhýbá. Jde o usedlý typ hraboše - vytváří menší kolonie dlouhodobě obývající vybrané území a jedinci se pohybují na ploše jen několika málo čtverečních metrů. Živí se výhradně rostlinnou potravou, kterou si obstarává v podzemí provrtaném hustou sítí chodeb, anebo v bezprostředním okolí nor. Rozmnožuje se od poloviny února až do března a září, v horách začíná páření o měsíc později. Vyznačuje se nízkou plodností, samice mívají po 21-23 dnech březosti pouze 2-4 mláďata. Váží těsně po porodu necelé 2 g, oči se jim otevírají 10.-11. den života a o dva dny později se už začínají přiživovat zelenou potravou. Mimo hnízdo se mláďata poprvé dostávají ve stáři 2 týdnů, ale ještě několik dní příležitostně sají. O potomstvo pečuje nejen samice, ale i samec a případně i další jedinci sdílející společné hnízdo, což není u hrabošů obvyklé. Pohlavní dospělost přichází 2-3 týdny po osamostatnění, samice má během roku 3-5 vrhů. Přes nízký počet mláďat se také v některých letech přemnožuje.
rozšíření v ČR :4 - místy běžný
hmotnost těla (G) :13-25 g
délka těla (LC) :82-105 mm
délka ocasu (LCd) :24-32 mm
délka zadního chodidla : (LTp)14-15,5 mm
výška ušního boltce (LA) :8-10 mm
délka předloktí (LAt) :-
výška ušního víčka - tragu : (LT)-
výška v kohoutku (AC) :-
poznámka :Hrabošík tatranský (M. tatricus, syn. Pitymys tatricus) byl popsán brněnským zoologem J. Kratochvílem v roce 1952 z Vysokých Tater. Později byl zjištěn i ve Východních Karpatech (Rumunsko, Ukrajina). Dorůstá větší velikosti než hrabošík podzemní a vzhledem spíše připomíná hraboše polního, jeho oči však jsou malé (průměr do 2,5 mm). Na zadních chodidlech mívá obvykle 6 mozolů. Jde o vysokohorský a horský druh, který byl nejblíže našemu území zjištěn v Oravských Beskydech. I když existuje jistá teoretická možnost jeho výskytu i v naší částí Beskyd, dosavadní výsledky terénních výzkumů nic takového nenaznačují.



Sponzor stránek