ENCYKLOPEDIE

Prirodainfo.cz  >  Encyklopedie >  Savci  >  Sudokopytníci  >  Jelenec běloocasý

FOTOGRAFIE ŽIVOČICHA

ZVUKY ŽIVOČICHA

LOKALITY VÝSKYTU ŽIVOČICHA

ČLÁNKY

POZOROVÁNÍ ŽIVOČICHA

číslo :3083.00
řád :Sudokopytníci
čeleď :Jelenovití
rod :Jelenec
druh :

Jelenec běloocasý

vědecký název :Odocoileus virginianus
výskyt :Pochází z Ameriky od jižní Kanady po severní Brazílii, vysazen byl na Novém Zélandu, Kubě i v různých oblastech Evropy (dobře se aklimatizoval zejména ve Finsku).
výskyt v ČR :Poprvé byl dovezen v polovině 19. století na dobříšské panství Colloredo-Mansfeldů do obory Královská Stolice. Základ současné populace však pochází až z r. 1884, kdy bylo 6 zvířat z Kanady umístěno v oboře Opočno a později rovněž na Dobříši (1893). Po opakovaném doplnění o 16 kusů (1896, 1906) vznikl prosperující chov a po zániku obor v období mezi dvěma světovými válkami se jelenci dostali i do volnosti. V r. 1936 už dosahovala volně žijící populace početnosti okolo 240 jedinců. Nyní se jelenec vyskytuje v celé oblasti Brd, zejména v okolí Dobříše a Rožmitálu pod Třemšínem, nověji byl z Finska dovezen i jinam (např. na Jičínsko, Benešovsko, Zlínsko, Prostějovsko aj.) a z oplocených výběhů se občas dostává i do volné přírody. Jeho většímu šíření v našich podmínkách zřejmě brání potravní konkurence původních druhů jelenovitých.
popis :Dosahuje zhruba velikosti daňka, ale postavu má štíhlejší. Vyznačuje se hlavně neobvyklým košičkovitým tvarem paroží se 4 i více nahoru směřujícími výsadami. Nápadný je i delší ocas sahající až pod úroveň břicha. Při běhu ho drží svisle vzhůru, takže vyniká jeho čistě bílá spodní strana, zatímco svrchu je hnědý. Rovněž zrcátko na zadku je čistě bílé. Letní srst bývá žlutohnědá až rezavohnědá a neskvrnitá, v zimě jednobarevně šedá, na břiše i naspodu hlavy a krku je světlejší. Starší název: jelenec viržinský.
způsob života :Zdržuje se v lesích, ale nejlépe mu vyhovuje krajina prostoupená loukami a poli, kam vychází od jara do podzimu za potravou. V zimě se drží spíše uvnitř porostů a okusuje pupeny i větve dřevin, kořeny i sbírá lesní plody. Dospělí samci žijí většinou samotářsky, teprve po říji koncem října a v listopadu se připojují k samicím. Ozývá se nápadnými sykavými zvuky a paroží shazuje v lednu. Je poměrně stálý a věrný svému stanovišti, obvykle se pohybuje na nevelké ploše v okruhu asi 10 km. Pachová žláza na zánártí vylučuje olejovitý výměšek čpavkového zápachu. Samice jsou březí 190-210 dní a 1 mládě (zcela výjimečně až trojčata) rodí koncem května a v červnu. Jejich jemná srst je načervenalá, na bocích a hřbetě skvrnitá. Při narození váží okolo 3 kg, po 3 týdnech se již dobře pohybují a začínají postupně přijímat zelenou potravu, dospívají následující rok. Osamostatňují se později než mláďata pravých jelenů, v rodném stádě se drží až 2 roky. V přírodě nežije déle než 10 roků. U nás je jelenec běloocasý okrajovou lovnou zvěří se 40-75 kusy/rok (doba lovu 1.9.-31.12.).
rozšíření v ČR :3 - méně běžný
hmotnost těla (G) :30-70 kg
délka těla (LC) :1,8-2 m
délka ocasu (LCd) :15-28 cm
délka zadního chodidla : (LTp)-
výška ušního boltce (LA) :13-17 cm
délka předloktí (LAt) :-
výška ušního víčka - tragu : (LT)-
výška v kohoutku (AC) :0,8-1 m
poznámka :



Sponzor stránek