ENCYKLOPEDIE

Prirodainfo.cz  >  Encyklopedie >  Savci  >  Sudokopytníci  >  Sika

FOTOGRAFIE ŽIVOČICHA

ZVUKY ŽIVOČICHA

  • Je vyžadována vyšší verze FLASH PLAYERu.
      

LOKALITY VÝSKYTU ŽIVOČICHA

ČLÁNKY

POZOROVÁNÍ ŽIVOČICHA

číslo :3086.00
řád :Sudokopytníci
čeleď :Jelenovití
rod :Jelen
druh :

Sika

vědecký název :Cervus nippon
výskyt :Pochází z jihovýchodní Asie a Japonska, dovezen byl na řadu míst Ruska, Evropy (např. na britské ostrovy, do Francie, Německa, Dánska, Polska, Pobaltí a Finska), USA, Nového Zélandu i jinam.
výskyt v ČR :Je chován nejen v oborách, ale i na volnosti ve dvou hlavních oblastech. Západočeská populace se soustřeďuje mezi Manětínem, Touškovem a Teplou, odkud proniká i do okolních oblastí Krušných hor, Slavkovského lesa, Českého lesa i západního Pošumaví. První sikové sem byli dovezeni r. 1897, avšak teprve na konci 2. světové války se dostali z obor do volné přírody. Zhruba v téže době vznikla i populace na severní Moravě mezi Zábřehem, Litovlí a Svitavami. Dále se sika v menší míře vyskytuje i na Českomoravské vrchovině (na rozhraní Třebíčská a Žďárska), Mladoboleslavsku, Rakovnicku i Příbramsku a jednotlivě se může objevit i jinde.
popis :Středně velký jelen, tvarem paroží i způsobem života se podobá jelenu lesnímu. V letní srsti je však kaštanově hnědý s bílými skvrnami v podélných řadách a s tmavým pruhem na hřbetě. Zimní zbarvení je šedohnědé nebo tmavě šedé a skvrnění nebývá tak výrazné, nebo i chybí. Obřitek a svrchní část ocasu jsou bílé. Jednodušeji tvarované paroží mívá obvykle po 4 výsadách a měří 30-60 cm. Do Evropy (i k nám) se dostaly dva poddruhy - menší sika japonský (C. n. nippon), který mívá paroží nanejvýše se 4 výsadami a větší sika Dybovského či mandžuský (C. n. dybowskii), u něhož má mít paroží více výsad vytvářejících i korunu. Spontánním i záměrným křížením obou poddruhů však došlo ke ztrátě genetické čistoty a dnes je již bezpředmětné obě formy v evropském prostoru rozlišovat (podle jedné z teorií byl dokonce i sika Dybovského už ve své původní domovině produktem křížení jiných poddruhů). V místech společného výskytu se také občas objevují kříženci siky a jelena lesního.
způsob života :Nenáročný druh, který se snadno přizpůsobí různým podmínkám. Nejlépe mu vyhovují listnaté lesy parkového typu v polohách do 500 m n. m., ale žije i v jehličnatých porostech vrchovin a hor. Je dosti nesnášenlivý a ze svých stanovišť vyhání jiné kopytníky, zejména daňky a srnce. Sikové přes léto žijí odděleně nebo v malých tlupách (obvykle do 8 zvířat). Jejich potrava je sice pestrá, ale z velké části obsahuje nejběžnější druhy bylin a dřevin. Stejně jako jelen lesní někdy škodí loupáním kůry, zejména mladých stromků. Samci shazují parohy v dubnu až květnu (červnu) a do začátku září jim narostou nové. Říje přichází ve druhé polovině října, tedy později, než u jelena lesního, a také nebývá tak bojovná. Říjný hlas samce je pronikavý sykavý hvizd. Jeden samec se páří se 3-4 samicemi, doba březosti trvá 218-229 dní. Zpravidla jediné mládě se rodí obvykle v květnu a s matkou se drží do následujícího jara nebo i déle. Ve stáří 10 měsíců začínají vyrůstat mladým samcům první nevětvené parohy, pohlavně dospívají ve 2. či 3. roce života. Dožívá se nejvyššího věku kolem 15 let. Lovný drah zvěře (doba lovu 1./16.8.-15.1./31.12.), úlovky se pohybují v rozmezí 5000-6500 kusů/rok.
rozšíření v ČR :4 - místy běžný
hmotnost těla (G) :17-60 kg
délka těla (LC) :1,2-1,5 m
délka ocasu (LCd) :22-27 cm
délka zadního chodidla : (LTp)-
výška ušního boltce (LA) :12-14 cm
délka předloktí (LAt) :-
výška ušního víčka - tragu : (LT)-
výška v kohoutku (AC) :0,7-1,2 m
poznámka :



Sponzor stránek